Zážitky s tibeťákem
V této rubrice bych se s Vámi chtěla podělit o nádherné zážitky ze života našich odchovaných tibeťáků a jejich páníčků. Se souhlasem a se smíchem na rtech zveřejňuji :-)
Maxík - 10ti měsíční tibeťáček
Listopad 2010 - krásné dopisy od Maxíka :-) Jsem ráda, že to i jinde vypadá podobně jako u nás :-) Paní Tichá moc děkuji za svolení zveřejnit tyto články, myslím si, že se spousta kamarádů zasmějí!!!!!
Tak jdeme na to, cituji:
Děkuji moc za mail a hlavně za fotky! Lenko, teda ta podoba s Barunkou! To je až neuvěřitelné. A jak jsou už všichni velcí.
Chtěla jsem Vám dnes napsat, jak je Maxík šikovný - za tuto noc:
- rozkousal moje poslední pantofle, které jsem blbec zapomněla uklidit
- roznesl po zahradě asi kolečko polínek (některá naštípal na třísky)
- dorazil můj poslední vzrostlý keř
- povalil květináč asi s 1,5 m vysokou kytkou, udělal z ní "krsek" cca 5 cm vysoký, plastovou okapovou misku pod ní, upravil na tisíc kousků
- od 4.hod. rána zuřivě štěkal do lesa.
Ráno na mě koukal jako ten největší chudák, lehl si na záda a chtěl mazlit bříško. Na můj zvýšený hlas "co to je" (kdy jsem v ruce držela zbytky boty a větvičky z keře) zívnul, otočil se na druhý bok, aby na mě nekoukal a vůbec se k té pasece nehlásil.
S pozdravy Tichule Mišule
Další mailík jsem dostala pár dní na to:
Ještě jednou dobrý den,
tak Lenko, to je opravdu žhavá novinka. Každý den mám polední pauzu od 12. do 13. hodin. Dělám ve vedlejší vesnici a na oběd jezdím domů. Dnes jsem šla pěšky, jak s Káťou do školky, tak pak do práce. Na obídek jsem se těšila, krásná procházka lesem. Maxík mě krásně vítal. Dala jsem mu ten jeho psí "mlsek", hezky ho podrbala. Vše v pohodičce. Před 13.hod jsem vyrazila zpět do práce. Už jsem měla kancelář na dohled a najednou nějaké funění za mnou. Se strachem se otočím a on to náš Maxík! Já byla úplně bez dechu. On vesele poskakoval, radoval se, že mě našel. Otočila jsem se, že jdeme domů, hezky poslechl. Uvázala jsem mu kolem krku mojí šálu, to se mu moc líbilo, měl pocit, že mě má asi pomoci jít, tak hezky táhnul chvílii běžel. Já za ním klopýtala v kancelářském oblečení, natrhla jsem si o větev bundu, vysypala kabelku. Proti nám šly nějaké paní s pejsky, šokovaně se zastavily a jenom zíraly. Každá vzala toho svého psíka do náruče a nevěděly, co mají dělat. A já křičela na celé kolo " z cesty, nemáme vodítko". No a Maxík se těšil na ty psí kamarády a přidal do kroku. Lenko, ten les je opravdu hodně zasněžený, já chtěla Maxíka stáhnout, aby tak neletěl, nohy mě nějak podklouzly a já se tam válela i s Maxíkem. Ty dámy kolem nás rychle prošupajdily pryč.
Už jsme byli kousek od baráku, klíče jsem nemohla najít, ruce se třásly, srdce bušilo, zpocená jsem byla jako ze sauny. Maxíček je šikovný, prokousal pletivo na bráně. Našla jsem si nějaké plotovky, dráty a spravovala plot. Teď tady sedím v kanceláři, neschopna jakékoliv činnosti a vyvozuji z mého poledního dobrodružství tento závěr:
1. nikdy nechoď před očima svého psa sama do lesa (tam přece vždycky chodíme spolu)
2. kdy už konečně koupíme ten obojek?
3. pamatuj, že kvalitní plot je základ úspěchu...
zdraví vyčerpaná Tichá Mišule
a den poté:
Dobrý den,
dnes - 30.11. v úterý opravuji poučení z pondělí takto:
1. nikdy nechoď před očima svého psa sama do lesa (tam přece vždycky chodíme spolu) TENTO BOD ROZŠIŘUJI také o: nikdy nechoď před očima svého psa sama do vesnice (tam také přece vždycky chodíme spolu)
BODY 2. A 3. zůstávají nezměněny
Krásný den!!!! PS. Jistě víte, co se ráno stalo...